Skip to main content


Jakmile se v médiích objevila smutná zpráva o náhlém dobrovolném skonu oblíbeného psychologa Radka Ptáčka (†48), na sociálních sítích se obratem začaly objevovat desítky příspěvků od zdrcených lidí včetně kolegů a známých.

jó, do 50 je to těžký, ale pak se najednou ten život zase začne zlepšovat, důležité je vydržet ❤

in reply to Fred Brooker

při vší úctě k zesnulému i pozůstalým. Na jeho znaleckých posudcích stavěly soudy svá rozhodnutí, které dost zásadně ovlivňovaly životy mnoha lidí a svůj život vyřešil v rozporu se svojí vědou. Není se co divit, že se spousta lidí na ty "měkké" vědy jako je právě třeba psychologie, dívají skrz prsty. Budiž mu země lehká, RIP.
in reply to Josef Kusek

Jako jasně. A pak je tu druhá strana věci, kdy děláš posudek na třeba zneužívaný dítě, který víš, že skončí na drogách někde ve sračkách a víš, že s tim nic neuděláš.

A pak těch dětí je 5 .. 20.. 50.....

(jen spekuluju, jeho práci neznám, ale dokážu si představit důvody, proč to člověk neunese...)

in reply to Schmaker

@schmaker jojo, je to tak. O to větší můj obdiv pak mají ti řadoví bezejmenní, kteří nejsou tak mediálně známí a prostě to zvládají.
in reply to Josef Kusek

Anebo taky nezvládaj, jen se to nikdy nedovíš.

Sám s tim dost bojuju a to mě to neživí. Když vidim, jak některý rodiče dceřiných spolužáků svý vlastně relativně schopný dítě ušlapou vlastní neschopností, je mi z toho na blití - a to nejsem svědkem toho, že by šlo o nějaký zneužívaný děti, nebo tak (aspoň doufám)

in reply to Schmaker

@schmaker tomu rozumím, ale je každá práce má nějaké plusy a mínusy. Psychologa, operátora na lince, obecního zastupitele, automechanika... Každý má nějaké problémy v práci a doma. Jen na rozdíl od minulosti a bohužel i spoustě zemí okolo i v současnosti má možnost volby dělat něco jiného. Pracovat jinde, podnikat, nechat se naverbovat na frontu. Ano, někdo se narodil do sraček, tak to má holt těžší, někdo s hendikepem a ten moc možností nemá, ale takový je život.
in reply to Schmaker

@schmaker @jk Možnosti máme všichni stejné, jen tu startovní čáru ne.
in reply to Martin Kroul

V běhu na sto metrů těžko vykompenzuješ chybějících 5 vteřin - byť se samozřejmě můžeme chlácholit tím, že to možné je.

Když se narodíš feťačce s otcem, co tě mlátí, nemáš safe-place, rodiče na tebe a školu serou a motivace chybí, tak je opravdu velká šance, že až vyrosteš, budeš "rozbitej".

Můžeme se chlácholit teoriema o tom, jak možnosti jsou stejný, ale nejsou, když máš sociální schopnosti orangutana, namísto jízdy na studentský pobyty tě fotr prodával úchylákům a namísto magisterskýho diplomu máš doma tři děti, protože nic jinýho neumíš

in reply to Schmaker

@schmaker @martinkroul stoprocentní souhlas! Třeba sprint je krásný příklad, kde je pro úspěch zásadně nutná i fyziologie, se kterou se jedinec narodí.
in reply to Josef Kusek

@schmaker @martinkroul Jenže u sociálních případů, snad, při jistě vůli jedince a pomoci společnosti jde tyhle osudy změnit. Když nebudeme plýtvat kapacitami na "depky" lidí, co si žijí se stříbrnou lžičkou v puse.
Těch eventualit je ale víc. Mám kolem sebe lidi s dětskou obrnou, rozštěpem, autismem, stařeckou demencí, Parkinsonem,... tam se dá jejich stav zhoršit/zlepšit/nějak udržet, ale ne změnit.
Každopádně myslím, že si rozumíme 🤝🏻
in reply to Schmaker

@schmaker @jk Stále trvám na tom, že možnosti máme stejné.

Já můžu běžet tu stovku stejně jako ta mladá máma od tří dětí. To, že ji každý zaběhneme za jiný čas, za to ta stovka nemůže.

Můžeme si oba koupit stejné auto. To, že na něj jeden z nás mít nebude - to auto za to nemůže.

S něčím se dá hnout (peníze), s něčím ne (nadání, původ,...). Jsme extrémně sociální společnost a snažíme se pomoct těm druhým. Často proto, abychom si morálně ospravedlnili, že se máme tak dobře.

in reply to Martin Kroul

Jo. Tu stovku máš taky možnost s pětivteřinovým hendikepem doběhnout první.

Akorát, že vůbec 😀