rakovina jménem Twitter…

Na začátku bych rád napsal to, co má každý psavec v týhle době asi prej jakože povinnost napsat. Proč vyhrál Donald Trump? Je to stejný důvod, proč před 4 lety vyhrál Biden. Ekonomika. Biden, stejně jako Evropa a velká část světa, po většinu svého mandátu bojoval s inflací. Lidem se skokově zdražovaly základní životní náklady, zatímco příjmy rosly pomalu nebo nerostly vůbec. Ekonomická čísla z posledního půlroku sice vypadají dobře, jenže pro běžného člověka je často tak roční zpoždění mezi “čísla vypadají dobře” a “pociťuji zlepšení ve svém životě.” Ta kalkulace byla pro mnohé jednoduchá: poslední 4 roky pod Bidenem jsem se neměl dobře. Za předcovidovýho Trumpa jsem se dobře měl. Ona to sice nebyla jeho zásluha, ale to běžný volič neví fakt nemá náladu nechat se o tom poučovat. Co mohla ekonomicky nabídnout Harris? Well, v podstatě věci z ranku “poslední čtyři roky jste to zkusili a nefungovalo to” nebo z ranku “pokud to může fungovat, proč jste to za poslední čtyři roky nezkusili?”

Já bych argumentoval, že zkusili a ty věci fungovaly, jenže fungovaly pomalu. Bidenova administrativa se snažila přepsat 40 let oboupartajního statu quo. Boj proti monopolům, rozbíjení monopolů, velké veřejné infrastrukturní investice. Kdyby měla šanci v tom pokračovat, mohlo to mít fakt dobré výsledky. Jenže až tak za 5, 10 let. Volič se rozhoduje teď.

Pozoroval jsem i zděšení, kolik Trumpa volilo hispánců, když on i Vance plivali jejich směrem jenom špínu. Jenže jsou hispánci a hispánci. Propustnost hranic je důležitá pro pendlery a sezónní pracovníky. Ti nemají volební právo. Volební právo mají ti hispánci, kteří v USA už legálně žijí a to jsou z velké části drobní podnikatelé. Proto mají jednak tak nějak přirozeně blíže k pravicové ekonomické politice, ale proto jsou taky mnohem citlivější na změny ekonomické situace.

Mohli Demokrati tyhle volby vyhrát? Možná jo. A snažili se fakt hodně a dobře. Jenže už kvůli ekonomice od začátku bruslili do kopce. A holt to neubruslili.

A teď ta druhá věc: Twitter. Twitter je sračková platforma jako stvořená pro ty nejsračkovější lidi. Byla taková už dlouho před Muskem, výrazně se zhoršila pod Muskem. Problémem tam totiž nejsou nějaký konkrétní lidi, problémem je samotný byznys model. Trochu se opakuju z prvního postu, ale když byznys firmy stojí na tom ukázat vám co nejvíc reklam, její incentivou je za každou cenu udržet vaši neustálou pozornost. To se nejlíp dělá tím, že vás neustále bude srát a nabádat k rozhořčeným reakcím. A to se nejlíp dělá tak, že v algoritmu dá přednost těm největším kokotům. Chcete se na této platformě prosadit a být víc vidět? Musíte se chovat a psát jako větší kokot.

No a do toho přijde Musk, nejbohatší člověk světa, milovník Trumpa, edgelord, borderline fašista. A teď má nad těmi algoritmy plnou kontrolu a teď má k dispozici celé týmy psychologických a psychiatrických expertů na masovou manipulaci a když se rozhodne v algoritmu tlačit ty zprávy, které pomohou Trumpovi, a potlačovat ty, které můžou pomoct Harris.

K tomu je tady další věc a to jsou swing voliči. My rádi píšeme, že si prezidenta volí “američtí občané” jenže tomu chybí dovětek “ve swing státech.” Z různých sociologických a demografických důvodů mají Spojené státy státy modré a státy červené. Trump nikdy nemohl vyhrát Kalifornii, Harris nikdy nemohla vyhrát Mississippi. Když jste Republikán v New Yorku, na vašem hlasu prostě nezáleží. Když jste republikán v Alabamě, tak vlastně taky moc ne, protože Trumpovi je úplně jedno, jestli Alabamu vyhraje z 51% nebo 90%. Volby reálně rozhoduje jen pár stovek tisíc lidí, kteří se přelévají tam či tam a to v těch několika málo státech, kde jejich přeliv může zvrátit výsledek.

O těhle lidech je potřeba vědět jednu věc: Tihle lidi nežijí v našem světě jako já nebo vy. A nežijí ani ve stejném světě jako zbytek Američanů. Vědí, že na jejich hlasu závisí všechno a všichni ostatní o nich vědí, že na jejich hlasu závisí všechno. Když jste swing volič, mají na vás Republikáni bichli. Fakt obrovskou, děsivou bichli, ve které je napsané všechno. Všechno. Všechno, co jste si kdy koupili, seznam všech lidí, které jste kdy potkali s podrobnými popisy vašich vzájemných vztahů, co vás trápí, o čem přemýšlíte, co vás stresuje, čeho se bojíte, všechny nejistoty, neurózy, všechny cíle, aspirace a tužby, to všechno v tý bichli je. A na chlup stejnou bichli na vás mají Demokrati.

Připadaly vám v Česku americké volelbní kampaně únavné? Připadaly běžným, non-swing Američanům únavné? Představte si, že reálně nejen před volbami ale více méně permanentně do vás ze všech stran, televize, rádio, internet, všechny aplikace, telefonáty, SMSky, z doslova odevšad non stop hučí propaganda. Propaganda šitá vám na míru, propaganda, která o vás ví všechno, propaganda, která se neostýchá vám aktivně způsobit chronickou úzkostnou poruchu nebo záchvaty paranoie, pokud to o 2% zvýší pravděpodobnost, že budete volit tu či onu stranu. Ne propaganda, dvě propagandy ze dvou stran, které se vás snaží psychologicky zničit kvůli úplně obráceným věcem. Co si dáš dneska ke snídani? Chleba s marmeládou? Chceš k němu narvat do hlavy dystopickou vizi fašistické diktatury pod Trumpem nebo vizi absolutního kolapsu pod náporem vraždících migrantů za vlády Harris? Vyber si jedno, druhé nebo obojí a ideálně třeba dvakrát nebo třikrát, “ani jedno” is not an option.

Já si ani nedokážu představit tenhle život a o to míň si dokážu představit, co se jim honilo hlavou, když zaškrtávali políčko “D. J. Trump”

A teď si vemte spojení republikánských bichlí a Muskových algoritmů. A vemte si fakt, kolik Američanů používá Twitter jako hlavní nebo jediný zdroj zpráv a informací o světě.

Jelikož si tu hýčkám chytrý, hloubavý lidi, doufám, že už vám drnčí v hlavě protiargument: Je jich vážně tolik? Na Twitteru přece není každej Američan a už vůbec ne každý swing volič, natož pak po několika vlnách odlivů v posledních letech. A ano, máte pravdu. Na Twitteru je aktivní jenom cca. každej desátej Američan. Podobně jako jenom asi cca každej desátej Čech. Všiml jsem si mimochodem nedávno jedný srandovní statistiky: jenom na pořad StarDance České televize se dívá víc lidí, než je celá aktivní populace českého twitteru.

Problém není v tom, kolik lidi na twitteru je. Problém je v tom, kteří lidi tam jsou. A to jsou novináři. Ten fejkovej svět, kterej vám profit-driven algoritmy malují, to je ten výběh, ve kterým po sobě dennodenně štěkají naši hlídací psi demokracie. Na Twitteru začne trendovat pár “Kamala BRAT” nebo “Coconut tree” memů a všichni novináři začnou horlivě psát a řvát o tom, jak demokratická kampaň vstává z popela. Pár zakomplexovanejch čůráků začne hrotit, že Českej rozhlas udělal podcast s Lindou Bartošovou a “novináři” “seriózních” “médií” slyší jen startovní pistoli k “neskutečně zásadní společenské debatě” o roli veřejnoprávních médií ve světě volného digitálního trhu.

Čím dál vzácnějšími jsou zpravodajské weby, které vám řeknou, co se děje, proč se to děje a jaký to má kontext. Čím dál víc je článků, kde se sice dozvíte úplný hovno o tom, co se děje, ale zato zjistíte do detailu, co si o tom myslí kokoti na Twitteru. Já mám v prohlížeči rozšíření PrivacyBadger od EFF, který mi skrývá embedovaný iframy Twitteru a seriously, v některých “médiích” s ním zjistíte, že “novinář” reálně napsal jen nadpis a asi čtyři doprovodný věty. Zbytek je jen líně splácaná kopie jejich feedu.

Ale týká se to i postřehů, sloupků a komentářů emdebuprostých. Podívejte se na 20 let starej Guardian, New York Times, Washington Post nebo Hospodářky a podívejte se dneska. I to původní názorový psaní šlo nesktečně do prdele. Píšou se hlavně reakce na stupidní twitterový bitvy, píšou se jazykem, kterým se na twitteru bojuje. Přesně tím kokotským jazykem, za kterej vám algoritmus hodí piškotek a podrbe vás za ouškem.

Přesně z toho důvodu vy jako běžnej občan a volič ani nemusíte být na twitteru, aby vám jeho algoritmy křivily pohled na svět. Přes novináře se to k vám dostane. Pokud chcete vědět, co se ve světě děje, neuniknete jim. Chcete si přečíst poctivě napsaný článek o výzančných světových událostech? Pešek. Přečtete si, co zrovna dneska řeší Twitter a kdo jak koho vyhlásil na Twitteru.

Do prdele, Filip Turek? Co je to do prdele Filip Turek? Úplně zbytečnej kokot, co neumí nic kromě řízení aut a edglordění na sockách. Janže to edgelordění umí fakt dobře, proto si ho “musíme” všímat a proto o něm “musíme” psát jako o seriózním politickém kandidátovi a proto “musíme” konstruovat thinkpieces o tom, jestli s tou woke politickou korektností přece jen nemá trošku pravdu. Na Twitteru má hodně srdíček a ártýček, tak o něm přece musíme psát, to se nedá nic dělat.

Když už jsme u toho, Musk. Do prdele, Musk. Celá jeho byznysová kariéra je lhaní. Lhaní o tom, co je technologicky nebo fyzikálně možné, lhaní o tom, co on umí a čemu rozumí, lhaní o tom, na jakých věcech pracují, lhaní o tom, kdy budou hotové, a lhaní o tom, jak budou fungovat a kolik budou stát.

A pak udělá jednu — mimochodem velmi trapnou — prezentaci a my si ihned v médiích přečteme nadšený článek Levná elektromobilita v podání Tesly. Cybercab nemá volant ani pedály, nepotřebuje je nebo Tesla chce příští rok začít v USA nabízet službu taxi bez řidiče. Namísto článku s nadpisem “Sériový lhář Musk, který lhal časovém horizontu létání na Mars, lhal o Hyperloopu, lhal o dopravních raketách země-země, lhal o samořízení, lhal o Neuralinku, lhal o létajících raketových nebo plovoucích autech a lhal doslova o desítkách věcí, je zoufalý z klesající ceny akcií a snaží se zvýšit jejich hodnotu lhaním o robotaxicích, lhaním o robominibusech a lhaním o humanoidních robotech a my v našem deníku to víme, protože jsme schopný nějaký elementární novinářský práce namísto bezmyšlenkovitého copy-pasteování tiskových prohlášení, marketingových brožur a twitterových komentářů”

Ano, na nadpis je to trochu dlouhý. Sorry, nemám editora.

Celej tenhle text je zbytečně dlouhej.

Sorry, nemám editora.

Kdybych měl, celý tohle by mi smazal a přepsal do formátu jednoho tweetu:

Twitter by měl hořet. A novináři, kteří ho používají jako hlavní pracovní a komunikační platformu, se nemůžou divit, že jejich kariéra hoří s ním.

#Musk #Trump #Twitter

Levná elektromobilita v podání Tesly. Cybercab nemá volant ani pedály, nepotřebuje je

Tesla představila dva nové autonomní automobily. Taxi Cybercab doplňuje dodávka až pro 20 lidí.

^{ČTK (Aktuálně.cz)}

fifisch

2024-10-18 10:58:25

Proč si leta páně 2024, kdy máme všichni k dispozici technologocky mnohem pokročilejší způsoby digitální komunikace, zakládám blog? Myslim si, že mám, co říct? Myslim si, že jsou věci, které když neřeknu já, neřekne je nikdo jiný?

Nemyslim. Jakž takž chytrých středolevicově orientovaných bělochů, co potřebujou do světa vykřičet své názory a postoje, jsou miliony. Jsou ale lidi, kteří se mi v různých stádiích opilosti svěřili, že je moje v různých stádiích opilosti psané chytristiky docela baví číst. A já je nechci přestat psát. Jen už je nechci psát primárně na facebook.

Facebook je zrůda. Můžete si přečíst nebo poslechnout jinde seznamy jejich prohřešků od prodeje našich osobních dat přes zcela záměrné masové ničení psychického zdraví mladých po spoluúčast na genocidách. Já budu psát jen o sobě.

Poprvé jsem facebook opustil před pár lety. Bylo to v době, kdy ještě existovalo něco jako organický dosah a četly mě stovky lidí. Stovky lidí mě ale četly jenom kvůli tomu, že jsem produkoval přesně to, co facebook chce: politicky vyhraněné, agresivně napsané, nasírací věci. Přesně takové, které vyprovokují reakci a ideálně hádku v komentářích. Protože hádka v komentářích znamená, že všichni na tý síti strávíme víc času a chceme se na ní častěji vracet, abychom viděli, jak se hádka vyvine. Což samozřejmě znamená, že uvidíme víc reklam.

Algoritmus je srandovní věc. Jeho fungování je přísně střeženým obchodním tajemstvím. Zároveň ale všichni více méně víme, jak přesně funguje. To zpětný inženýrství tady fakt není žádná věda. Napíšete, že fakt zbožňujete tuhle kapelu a přihodíte odkaz na YouTube, dvě reakce. Napíšete, že Marian Jurečka je fakin fašoun, 80 lajků, 2 sdílení a 40 komentářů.

Pokud tohle čtete na facebooku, tak jsem naposlal přímo odkaz na to, co chci říct. Vytvořil jsem screenshot kousku textu a link hodil do prvního komentáře. Protože fakt nebylo nijak těžký se domáknout, že algoritmus radikálně omezuje dosah linků a zároveň vyzdvihuje obrázky. Všichni jsme tak nějak pochopili, jak tahle pravidla nenápadně obejít. Všichni jsme se naučili publikovat ne to, co reálně chceme publikovat, ale to, co se líbí algoritmu.

Medium is the message, říkávají samožerský lidi jako já, když si chtějí zamachrovat, že vědí, kdo je McLuhan. Facebook jsem poprvý opustil v době, kdy mi skoro všichni lidi z mého okolí začali říkat, že se na facebooku prezentuju jako absolutní čurák. Že naživo mě snesou, ale na fb ne.

Stal jsem se člověkem, kterého fakt nemám rád. Měřil jsem svojí hodnotu jako člověka počtem lajků a komentářů, měřil jsem svojí hodnotu jako člověka KPÍčkem, který stanovila banda kalifornskejch inženýrů pracujících pro lidi, kterým jsem úplně u prdele já i vy, alfou a omegou je, jestli jste už dneska alespoň sedmkrát viděli reklamu na Magu. Měřil jsem svojí honotu jako člověka tím, jak dobře umím algoritmu dát přesně to, co si žádá. A s tím jsem mimochodem nikdy nepřestal. Se tady můžu tvářit jako hrozně vyvinutej člověk, co překročil svůj vlastní stín a stal se lepším, ale nejsem. Až tohle zveřejním, budu se vracet co 4 minuty pro info, kolik z vás tohle olajkovalo.

Neumím přestat bažit po pozornosti. Co umím, je zaplatit si hosting a nainstalovat WordPress. Publikovat na platformě, která je moje. Na platformě, kde mě najdou i lidi, kteří z velmi dobrých důvodů nechtějí být na facebooku. Na platformě, kam mě nemusí ze svého feedu následovat lidi, kteří na zbytečně dlouhý texty o ničem nemají náladu.

Tenhle blog se jmenuje “Zase online.” Není to myšlený tak, že bych se po dlouhý době na net vrátila. Fifi je online, protože Fifi vždycky byla online. Fifi neumí nebejt online. Od chvíle, kdy internet byla ta věc, na kterou se musí k tátovi do práce, přes doby, kdy se na internet připojujem jen večer a o víkendu maximálně na hodinu a nikdo v bytě kvůli tomu nemůže telefonovat, přes současnost až do nedalekého budoucna, kdy nám bude cerebrální implantát v náhodných intervalech rvát přímo do mozku reklamy na Surfshark. Je to vyjádření přesně toho povzdechu, kterej vy všichni cítíte, když se vám ve tři ráno cestou z hospody rozhodnu na facebooku v osmi odstavcích vysvětlit, jak ten svět skutečně funguje.

Achjo. Fifi je zase online.

fifijezase.online/2024/10/18/p…

What Facebook Has Done To Us

I used to love and rely on Facebook. But over time it began to change in strange and unexpected ways and I fell out of love. Then they acquired Instagram and...

^YouTube