„K vítězství zla stačí, když dobří lidé budou sedět se založenýma rukama.“

tl;dr

Byl jsem na demonstraci #MilionChvilek na Václaváku. Bylo to milé, Václavák jsme naplnili a vyměnili spoustu úsměvů. Trochu jsem posmutněl z účasti "nižších desítek tisíc lidí", ale po racionálním zvážení situace hodnotím demonstraci jako velký úspěch.

Demonstrační panic

Tenhle post mám v plánu pojmout poněkud netradičněji. Nechci se bavit o tom, kolik a jací řečníci pronášeli projevy, poslali videovzkazy či "jen" podpořili demonstraci účastí. To si můžete přečíst třeba tady nebo tady. Dokonce i na Parlamentních listech je zmínka, která samozřejmě hezky kousavě výzvu organizátorů, abychom vypadli z kolejí víc dozadu, protože nás přejede tramvaj vyložila jako "máme málo lidí, tak uhněte dozadu ať máme plnej Václavák" 😁

Já se ale chci věnovat lidem a pocitům z této #demonstrace. Věcem, které měly přesah a nechaly ve mně (jakožto demonstračním panicovi) otisk. Bude to tedy určitě dlouhé, pravděpodobně nudné a pokud Vám tl;dr stačilo, pravděpodobně nemusíte číst dál.

Příjezd na místo

Po odstavení vozidla na Zličíně, vytažení hovadsky velkého transparentu a transportní násady jsem využil služeb místního metra. Narovinu - paranoia pracovala šíleně, tím spíš, že jsem na místo jel sám. Ten pocit, že se všichni dívají, "co to to hovado táhne" byl fakt šíleně nepříjemnej, zvlášť s ohledem na mojí v podstatě introvertní povahu.

Při čekání na metro jsem zpozoroval, že mě podivně sleduje jeden ze spolucestujících. Celkem málo vlasů a celkem široká ramena. První co mě napadlo bylo slovo "potíže", protože přestože paranoia celkem pracovala, bylo evidentní, že pána transparent zajímá. Připraven na nejhorší jsem pevněji chytil násadu a přes panickou ataku, která se na mě valila, jsem se chystal na slovní konfrontaci, ze které naštěstí nic nebylo. K pánovi se ale vrátím ještě o chvíli později...

Na místo jsem dorazil včas, nepoškozen a připravil transparent do batohu, abych ho nemusel držet jako pitomec (což jsem při prvním zafoukání větru okamžitě zavrhl a vzal jej do ruky, než zabiju někoho ze spoludemonstrujících).

Začátek demonstrace

Situace na Václaváku byla strašně milá. Se svým transparentem, kterej mi působil šílenej diskomfort jsem se najednou přestal cítit tolik jako blbec, protože se po okolí začaly pomalu objevovat vlajky. Začalo být jasné, že tady po hubě nedostanu 😀

Zatímco na pódiu se začali objevovat první řečníci tlumočící to, co jsme jako "protestující" měli na transparentech, lidé si se mnou začali měnit úsměvy, fotili si zhmotnění mých myšlenek na mnou vytvořeném "umění", občas jsme prohodili slovo. Lidé na pódiu byli "pouze" tlumočníci toho, co jsme všichni v davu chtěli - mír, klid, pravdu a lásku.

Možná to zní pateticky, ale ono vlastně přání, aby se nestřílelo do lidí ze sousední země nebo do kluků a holek v gay barech v této době není zase tak malé přání...

Nemáme strach

Z velké části tuto demonstraci považuji (možná soukromý bias) za velký zdvižený prostředníček na proruskou demonstraci pana Vrábela, kde mimo jiné zazněly výroky typu "Nebudeme zatím používat žádné násilí, ten čas ještě nepřišel". Uniká mi, jak někdo může tvrdit, že zároveň demonstruje za národní zájmy a zároveň chce opustit NATO zatímco za hranicemi EU se válčí.

Myslím si, že demonstrace byla takové bouchnutí "mlčící většiny" do stolu, protože všichni samozřejmě víme, že ekonomická situace je přinejmenším blbá, zároveň nám ale zůstávají základní hodnoty - rovnoprávnost, pomoc potřebným a "lhát se nemá". Z událostí posledních měsíců bylo naprosto evidentní, že je potřeba tyto hodnoty čas od času opět beze strachu vyjádřit.

Nejsilnější momenty

Silným momentem celkově byla spousta starších lidí na místě, kterým to není jedno. Podle jejich vyjádření na sockách to dělají často kvůli vnoučatům. Dost na mě zapůsobila paní se dvěma berlemi, která přes velké komplikace s chůzí demonstraci přišla podpořit. Případně sympatická "babča" (omlouvám se, lepší link jsem nenašel 🙁 ), která se prostě nebojí, zatopí si v jedný místnosti a prostě to překousne, protože jinde umíraj lidi. A pak to porovnáte s tímto...

Další silnej moment bylo, když z pódia vpředu zaznělo to, co si myslí všichni na této demonstraci - že "Ruský režim je teroristický režim". Nemohu než souhlasit. Během večera také zaznělo, že Ukrajinci nechtějí pomstu, ale spravedlnost. Chtějí ty zločince soudit.

Mne poté osobně celkem zlomilo to, když jsem v průběhu demonstrace, když jsem měl pocit, že je všude plno, zjistil, že jsou nás "pouhé" nižší desítky tisíc, stejně jako byly "nižší desítky tisíc" na Václaváku v pátek. Když vzal člověk v potaz, že s námi demonstrovali i Ukrajinci, celkem mě to rozesmutnilo a ta ponurá nálada se mě pak již během večera nepustila.

Za vůbec nejsilnější moment večera ale považuji to, když ty "nižší desítky tisíc" lidí všichni společně uctily minutou ticha všechny oběti ruské agrese. Máloco je tak silný zážitek, jako když tisíce lidí ztichne tak, že slyšíte "trávu růst". To si v sobě ještě chvilku ponesu.

Návrat do reality

Okolo sedmé hodiny zazněly hymny a demonstrace byla ukončena. Odcházel jsem s pocitem, že ačkoliv ty lidi neznám, mám s nimi často společného více, než se spoustou mých blízkých. Moc příjemný pocit.

Zároveň však přišel posléze i pocit nepříjemný - a to když jsem cestou domů na metru setkal s pánem téměř bez vlasů a širokými rameny, ze kterého jsem byl na začátku nesvůj. Ukázalo se však, že obavy byly zbytečné, zpátky se vracel s plackou Milionu Chvilek a dost možná chtěl na začátku jen vidět, jaké myšlenky nesu 😀

Slovo závěrem

Bylo opravdu milé mít možnost sejít se s lidmi ve stejném názorovém spektru, kde všichni byli milí, zajímali se a chtěli žít ve světě, kde pravda a láska vítězí. Velký dík všem, co byli na místě.

Demonstraci zároveň považuji za povedenou i proto, že ačkoliv byla v blbej den, horší čas a byla "dosypána" Ukrajinci, podle médií se přesto sešlo lidí více, než v pátek. Dává mi to naději, že hodnoty se nezměnily...

Odkazy

Aktuálně.cz
Deník.cz
Reflex.cz
SeznamZprávy
SeznamZprávy - galerie