6:35 ráno, vylézám zombičím stylem z pelechu a ani na nic nevidim..
Lenička: "Ahoj tati"
Já: "Ahoj!"
Lenička: "My jsme domluvený, že jdeme s Jůlinkou ven v sedm hodin. Musíme každá vzít švihadlo, něco pro sebe, něco pro Jůlinku, svačinku a pití."
Já: "A ví o tom máma?"
Lenička: "No, proto jsem vzhůru, abych vám to řekla"
Pavel
in reply to Schmaker • • •Schmaker likes this.
Schmaker
in reply to Pavel • •Já? Máš zkreslenou představu o tom, jak to u nás probíhá.
Lenička: "Tady jsem nakrájela vánočku, jednu pro mě, jednu pro Julču. Jednu pro mě, jednu pro Julču"
Lenička: "Tati, víš co je to svačinka? To je třeba tousťák se salámem. Můžu si vzít salámy dva, ať se to dojí?"
Mezitim v mý hlavě: "<KAFE>, <KAFEEEEEE!!!>"
Každopádně všechno - až na umytí termohrnku, aby si mohla udělat to pití, zvládla sama. Včetně oblečení, který teda imho podcenila, ale zatim nepřišla, že by jí byla zima, tak jsem možná podcenil já jí 😀