V takových časech je naprosto přirozené se zděsit a toužit dupnout na brzdu nebo zařadit zpátečku. Taky je to asi nejlepší cesta do depresí a beznaděje, starý svět totiž není a už nebude. (2/13)

Vypravit jsem se tam ještě bohužel nebyl, ale na obrázcích z internetu hrozně rád rok po roce sleduju rozvoj Českého Švýcarska, teď už tři roky po ničivém požáru. Je totiž skvělou připomínkou, že stabilita neznamená neměnnost. (3/13)

Znamená dynymické ekvilibrium, znamená kreativní destrukci, kdy na shořelém starém vzniká nové, často lepší, silnější a odolnější. Možná i proto nepláču nad Babišem. (4/13)

Mnohem děsivější než Babiš mi totiž před volbami připadala myšlenka, že jediná cesta k záchraně demokracie je věčná a nepřetržitá vláda SPOLU a STANu, zatuchlá, neměnná a čistě reaktivní. Nezapírám, že mnohé pošle do trosek, důležité ale je, co na těch troskách postavíme. (5/13)

Víc než kdy dřív jsem letos četl a poslouchal o sociálních dynamikách vedoucích k vzestupu fašismu. Z kolektivní paměti jsme bohužel vymazali její úzké propojení s oligarchizací. (6/13)

Je nám předkládáno, že společenská poptávka po fašismu vzniká zezdola, od těch rasistických prolétů a prekérů, kteří potřebují své problémy hodit na menšinu. A je tomu přesně naopak. (7/13)

Společenská poptávka po fašismu je záměrně generovaná a pěstovaná oligarchy, kteří ztratili schopnost reagovat na ekonomický a sociální vývoj, už nedokážou soutěžit na volném trhu a za každou cenu potřebují teď hned společenský vývoj zastavit a volný trh nahradit feudalismem, kde jejich (8/13)

dominantní pozice závisí jen na dobrých vztazích s vůdcem. Tím největším antikapitalistou není ten váš kámoš z fildy, co je posedlej Marxem a Bakuninem, těmi největšími antikapitalisty jsou miliardáři. (9/13)

Letos jsme po letech dostali dvě zelené poslankyně so sněmovny, Voxpotu se povedlo dosáhnout ekonomické stability, z Page not Found se za jediný rok stalo jedno z nejvlivnějších médií v zemi, ze stoupající hvězdy české fašistické politiky Filipa Turka se díky Zdišce Pokorné a dalším v (10/13)

horizontu několika měsíců stala trapná a směšná figurka, která každému jen leze krkem, a demonstrace proti Macinkovi nám ukázala, že poptávka po silném environmentálním hnutí tady je. Na budoucnost nehledím optimisticky ani pesimisticky. (11/13)

Na budoucnost hledím hlavně jako na obrovské množství práce, která je před námi. Nikdo z nás nemá schopnosti ani kapacity všechnu tu práci odedřít sám či sama. Každý si ale v té kolektivní snaze můžeme najít to svoje konkrétní místo, kam tu energii upřít a kde může pomoci nejvíc. (12/13)

Já se po letech znova učím politicky organizovat. A upřímně, nejde mi to. Jsem zarezlej a nemotornej. Do voleb je ale ještě 10 měsíců. A pokud nás o něčem tento rok poučil, je to to, že za 10 měsíců se může změnit opravdu hodně. Šťastný nový rok všem. (13/13)