Tak Jo

2026-01-31 15:48:18

Česko
Who is Filip Turek?
Petr Macinka tvrdí, že jeho favorit byl velice aktivním europoslancem. V tom se ale plete
Magdaléna Fajtová

Vliv a aktivita. (Turek v europarlamentu)

Když v létě 2024 nastupoval Filip Turek na post europoslance, dostalo se mu pozornosti jako žádnému jinému českému členovi Evropského parlamentu. Propracoval se dokonce na žebříčky nejpraštěnějších nováčků – tak ho tituloval třeba vlivný bruselský web Politico.

Voličům Turek sliboval, že zatočí s migrací, bude podporovat automobilový průmysl a bojovat proti green dealu. Čekalo se, že o něm hodně uslyšíme. Ale nestalo se tak. Nebýt domácí předvolební kampaně, v níž sehrál pro Motoristy naprosto klíčovou roli, mohla by většina obyvatel s klidem zapomenout na to, že v Evropském parlamentu někdo jménem Filip Turek sedí.

Souvisí to určitě s tím, že se rozhodl usednout do frakce Patriotů pro Evropu, tedy radikálního uskupení, kolem něhož se většina europarlamentu rozhodla vytvořit cosi jako sanitární kordon. Ale to samo o sobě neznamená, že členům této frakce nezbývalo nic jiného než své působení v unijní legislativě mlčky prosedět. Mnozí Turkovi kolegové jsou i přes sanitární kordon nesmírně aktivní a díky tomu i známí. To platí hlavně pro francouzské a nizozemské europoslance, kteří navrhují zákony, přetahují se o slovo na plénu a produkují pozměňovací návrhy.

Pětkrát méně než Gregorová

Samozřejmě neplatí, že bychom měli každou takovou aktivitu pochválit. Mezi „patrioty“ je dost takových, u nichž je rozhodně lepší, když nedělají v zákonodárném sboru nic. V našem příběhu jde ale spíš o Petra Macinku, nového ministra zahraničí a o jeho schopnost sdělovat nám reálný stav věcí.

A tady je trochu problém. Macinka opakovaně tvrdí, že Turek, kvůli jehož dosazení na místo ministra životního prostředí jsou Motoristé ochotni vytáhnout do boje i s Pražským hradem, byl během svého působení v Evropském parlamentu také příkladně aktivní – hlavně v ekologických tématech – a budoval si u evropských kolegů dobré jméno. Realita je však poněkud jiná.

Institut pro evropskou politiku Europeum zveřejnil loni v červnu žebříček nejvlivnějších českých europoslanců. Výsledky přitom vycházejí z ankety, v níž se think tank ptal bezmála devadesáti expertů, analytiků, novinářů a dalších odborníků zaměřujících se na evropskou politiku. Filip Turek z jejich odpovědí nevyšel příliš dobře – co se týče otázky vlivu na unijní politiku, umístil se na čtvrtém místě od konce.

Za rok a půl práce v Evropském parlamentu mluvil Filip Turek před plénem celkem šestkrát. Ve srovnání s tím – třeba Veronika Vrecionová z ODS nebo Markéta Gregorová z Pirátské strany mají na svém kontě za stejnou dobu každá kolem pětadvaceti příspěvků.

Turek byl také členem tří výborů – pro životní prostředí, průmysl a vnitřní trh. Působil jako stínový zpravodaj u čtyř zpráv a byl autorem jednoho stanoviska. O ničem z toho nakonec z neznámých důvodů ani nehlasoval. Jeho hlavní téma – boj proti zákazu spalovacích motorů – přineslo nakonec politické body Evropské lidové straně, která s výrobci automobilů vyjednala kompromisní řešení.

Spolu s dalšími europoslanci podal Turek čtyři návrhy usnesení, žádný z nich parlament nepřijal. České zdroje Respektu v europarlamentu navíc tvrdí, že když se v bruselských médiích objevily zprávy o tom, že by v nové vládě Česka mohl usednout bývalý europoslanec, proslulý mimo jiné tím, že na svých sítích schvaloval pokus upálit romskou holčičku ve Vítkově na Ostravsku, mnozí europoslanci se v tu chvíli začali chodit ptát, kdo ten Filip Turek vlastně je.

Turkova práce v Evropském parlamentu určitě není zanedbatelná. Do práce chodil, angažoval se ve výborech. Rozhodně však nebyl tím nesmírně aktivním, známým nebo dokonce vlivným členem europarlamentu, o němž dnes Petr Macinka tak rád mluví.