Prezidentský projev ke Dni vzniku samostatného československého státu
Zdroj videa: CeskaTelevize.cz
Zdroj přepisu: iRozhlas.cz
Náhledovka: Kancelář prezidenta republiky
Titulky: Tomáš Odehnal (def@hachyderm.io)
Přepis:
Vážený pane prezidente Klausi, vážená paní Klausová, vážená paní Havlová, vážení ústavní činitelé, vážení vyznamenaní, členové diplomatického sboru, vážení hosté, vážení spoluobčané, když před více než sto lety schvalovali poslanci Národního shromáždění v nedalekém Thunovském paláci zákon, který stanovil 28. říjen státním svátkem, vyjadřovali vůli, aby tento den nebyl jen připomínkou historického milníku na cestě k naší emancipaci.
Měl být také příležitostí, která nás vždy přiměje jasně si připomenout základní východiska, jimiž je formován náš stát. A tedy dnem, kdy se pokoušíme symbolicky obnovit smysl pro to, co je naší nejsilnější společnou vůlí, naším společným cílem.
V roce 1918 to byla touha po samostatném státu a po důstojném, sebevědomém občanství.
Jsem přesvědčen, že i dnes je to podobné. Stále toužíme žít ve svobodě, v bezpečí, spravedlnosti a usilujeme o naplnění vlastního štěstí.
Jsem vděčný za to, když mohu před vámi všemi říct, že naše republika taková je. Demokratická – bezpečná a suverénní. Važme si toho. Pro velkou část světa takové konstatování samozřejmé není.
V tom samém Thunovském paláci zanedlouho zasednou nové poslankyně a noví poslanci. A bude na nich, aby z této naší společné vůle vycházeli a naplňovali ji.
Volby přinesly i řadu zpráv o stavu naší společnosti: Zprávu o velké vůli lidí podílet se na rozhodování o své zemi, která se promítla do vysoké volební účasti.
Zprávu o cenné schopnosti odolávat těm nejextrémnějším nabídkám, které slibovaly nereálná, neživotaschopná, naivní nebo i nebezpečná řešení.
A také zprávu o silné občanské angažovanosti a schopnosti prosadit vlastní představu o změně. Ta se promítla nejen do rozdělení křesel mezi strany, ale především do toho, kteří z kandidátů do nich usednou.
Takzvané kroužkování přivedlo do dolní komory Parlamentu řadu nových tváří. Voliči nehledali tolik nové strany, ale nové lidi do politiky a nacházeli je mnohdy i na koncích volebních lístků. Občané tak ukázali, že stojí o to, aby u nás vyrůstaly nové politické osobnosti, kterým doposud nebyl dáván dostatečný prostor. Aby se do veřejné debaty více zapojily ženy a mladí lidé. A aby tím byla posílena různorodost hlasů, které hájí jejich zájmy.
Potřebujeme to. Potřebujeme dávat příležitost novým politikům, naslouchat jim a využívat jejich perspektivu i cit pro realitu života mimo parlamentní lavice. Potřebujeme jim předávat to dobré, co jsme se sami naučili, a nechat je růst, aby mohli být lepší, než jsme byli my.
Potřebujeme tento stav uchopit jako přednost, nikoli slabinu. Proto věřím, že ti již zkušení přijmou tuto změnu jako vítanou příležitost k obohacení dialogu a také ke zkvalitňování politického řemesla.
Jeho nejpodstatnějším parametrem by mělo být hledání společné vůle a společného cíle. Politika totiž nemá hledat řešení sama pro sebe ani pro ty, kteří její aktéry sponzorují, ale pro celou naši společnost a zemi.
Nezbytnou podmínkou pro naplnění tohoto přístupu je i respekt k naší ústavě, tedy respekt k řádu, který nás přesahuje. Právě to je primární úkol každého, kdo se stane představitelem státu. Považuji to i za svůj úkol. A to především v těchto týdnech, kdy se formuje nová vláda.
Udělám vše pro to, aby výsledky svobodných voleb mohly být naplněny řádným, klidným a konstruktivním způsobem.
Budu ale vždy, a nejen v tyto týdny, upozorňovat na porušování základních hodnot naší ústavy a principů demokracie. Vycházejí ostatně právě z toho, na jakých základech byl v roce 1918 postaven náš stát. A proto je opodstatněné, abychom si je na tomto místě a v tento den připomínali.
Vznik samostatné republiky se odehrával v době velkých proměn, dělení Evropy i světa a v samotném jádru tak nese naše ukotvení v rodině západních demokracií. S nimi sdílíme náš hodnotový systém.
Česká republika patří k západním demokraciím, spojuje nás svoboda, ekonomická prosperita a sociální soudržnost. I proto je také plnohodnotnou součástí Evropské unie. Ve své zahraniční politice má respektovat mezinárodní právo, zdůrazňovat lidskou důstojnost a zaručovat svým občanům nejvyšší možnou míru bezpečí. A tu dnes představuje členství v NATO.
Zdůrazňuji to s naléhavostí. Letošní rok se totiž do dějin zapíše jako přelomový. Svět se mění. Mění se role Spojených států ve světové politice. Mnoho dlouhodobých jistot přestává platit a partnerství Evropy a Spojených států se oslabilo. To není dobrá zpráva.
Dílčím, ale významným, pozitivem, které z nového stavu světa vyplývá, je, že se evropské státy sdružené v Severoatlantické alianci dokázaly shodnout na významném navýšení investic do obrany.
Rusko nejen v uplynulém roce vynaložilo obrovské prostředky na zbrojení a my musíme počítat s tím, že se nepřipravuje na mírovou budoucnost. Spíše naopak.
Proto musíme být s našimi spojenci vojensky natolik silní, abychom Rusko, i kteréhokoli jiného možného agresora, včas od jeho záměru odradili. Pokud naopak podceníme naši obranu, snadno přijdeme i o to cenné, co jsme investovali do škol, zdravotnictví, dálnic, bydlení, energetiky i dalších oblastí. Vidíme to denně ve zpravodajství z Ukrajiny.
Pokud někdo tvrdí, že nám nic nehrozí, že není nutné posilovat bezpečnost a obranu, občanskou informovanost, připravenost a odolnost, že není nutné bránit se před hybridními útoky nebo řízeně manipulovaným obsahem na sociálních sítích, pak vědomě lže.
A pokud si budeme lhát teď, zaplatíme v budoucnu vysokou cenu.
Dalším principem, který je nutným předpokladem pro zachování svobodné společnosti a demokratického právního státu, je nezávislost státních a veřejných institucí. Ty mají sloužit občanům a jejich zájmům, a nikoli k ochraně a libovůli politiků. Jde především o nezávislost médií veřejné služby, justice, bezpečnostních složek a nezávislost vysokých škol.
O ni musíme usilovat, vyžadovat ji a nesmíme mlčet, pokud bude omezována.
Když mluvím o principech, které pro tuto zemi považuji za zásadní, rád bych v den, kdy vyjadřujeme úctu konkrétním osobnostem a jejich přínosu pro společnost, zmínil také hodnotu nepostradatelnou pro naši úspěšnou budoucnost.
Je jí autentická, sebevědomá a rozvíjející se občanská společnost, ze které mnozí dnes vyznamenaní vycházejí. Ostatně i moderní česká státnost z ní do velké míry vyrůstala.
Díky aktivitám jednotlivců – učitelů, novinářů, lékařů, sokolů, skautů, tisíců charitativních, vzdělávacích a kulturních spolků sílilo v tehdejší společnosti povědomí o její identitě a jejím potenciálu dlouho před tím, než vznikl samostatný stát. Naše republika se tak od počátku opírala o živou síť občanských vztahů, které ji propojovaly i přes výrazné politické rozdíly.
Také dnes jsou aktivní občané podhoubím naší demokracie, které pozitivně ovlivňuje místa, kam role státních institucí nebo trhu tak efektivně nedosáhne.
Hodnota občanské společnosti vyrůstá z charakteru konkrétních lidí, z každého jednotlivce, který se rozhodne nést odpovědnost za prostředí, v němž žije.
Chci proto nyní vyjádřit svoji nejhlubší úctu těm, kteří budou za pár chvil vyznamenáni. Respekt a obdiv si zaslouží každý z nich. Dokázali sloužit něčemu vyššímu než sami sobě, ne jeden okamžik, jedno volební období, ale po celý svůj život. Ukazují, že vytrvalost, úsilí, statečnost, lidskost a pokora nejsou překonané ctnosti. Že máme koho následovat a že máme kým se inspirovat.
Pokud budeme i nadále kultivovat prostředí a podmínky, ve kterých takové osobnosti mohou vyrůstat, a pokud budeme schopni nacházet shodu na základních hodnotách a společné vůli žít ve svobodě, v bezpečí a právu, pak i nadále můžeme s hrdostí slavit 28. říjen nejen jako připomínku naší minulosti, ale také jako zdůraznění naší síly, vize a odhodlání, se kterým tvoříme budoucnost.
Schmaker
Unknown parent • •