Poznámka redakce: Doporučuji číst u mě na serveru kvůli inline obrázkům

Z pátka na sobotu jsme já a Eliška testovali hamaku v lese a musim říct, že milý překvapení. Ale vezmeme to postupně:

Moje #hamaka #NightCat je v podstatě kompletní #stan k zavěšení na stromě. Koupil jsem to v sadě s underquiltem za nějakých 2700 Kč za kus. Uznávám - na to, že to byl původně experiment, co měl stát tři stovky, tak se mi rozpočet poněkud vymkl. Na druhou stranu to jde použít jako malej stan pro jednoho, protože má nepromokavou úpravu podlahy. První tester - Lenička - si ji zavěšenou v pokojíčku na posteli celkem pochvalovala 😀

V pátek po návratu z práce jsme připravili batohy, hamaky, spacáky a začali to chystat na #kolo. Tady nastal problém číslo jedna. 2 batohy, 2 spacáky, 2 hamaky a 2 underquilty už jsou poměrně objemný zboží. Držáky na vidlici doposud nedorazily, takže všechno muselo dozadu na nosič anebo na záda.

Kdo se bojí, chčije v síni, takže jsem to prostě všechno naložil a doufal, že se nezabiju. Jeden (dětskej, nejlehčí) batoh šel na záda, zbytek jsem nasypal na nosič tak, aby to dávalo aspoň trochu nějakej tvar a nesletělo. Jak se mi to povedlo posuďte sami z fotek 😀

Cesta do lesa byla úplně přesně podle plánu. Hezká lesní cesta směrem, sluníčko v zádech a kola jely téměř samy. Akorát, že vůbec!

V reálu cesta probíhala tak, že jsme ujeli 2-3 km a dostali jsme se na lesní cestu. Na lesní cestě se kvůli terénu nedalo šlapat, takže jsme tlačili. Při tlačení jsem musel držet vidlici na zemi, protože se kolo snažilo převážit dozadu kvůli přetíženému nosiči, takže byl celkem problém to kolo udržet na zemi, natož ho někam dopravit.

Po chvíli tlačení se navíc cesta změnila v hromadu bodláčí, asi tří milionů krvežíznivých komárů a Eliška už neutlačila kolo. Všechny příkoří jsme ale zvládli a dostali se na místo, kde se dalo tábořit.

Cestu jsme přežili téměř ve zdraví. Sto tisíc kousanců od komárů by možná zachránil repelent, který statečně sledoval televizi z poličky doma v obýváku. Po chvilce ladění už hamaky byly na stromech a byla to první chvíle, kdy jsme hned ocenili vestavěnou moskytiéru.

Po utáboření jsme si dali k večeři pytlíkovanou polévku, nějakej ten rohlík a Eliška vypadala víc, než spokojeně s tím, že se jí výlet líbí - což považuju za úspěch s ohledem na to, jak moc na houby byla cesta tam 😀

K večeru už jsme jen vykecávali z moskytiéry do moskytiéry, protože roj komárů byl fakt brutálně agresivní. Přesto jsme uléhali celkem spokojení a spánek vlastně celkem dopadl.

Underquilty jsme nakonec vůbec neupotřebili, jen Eliška v noci ležela mimo spacák, což se samozřejmě projevovalo nespokojeným řevem z její hamaky. Po identifikaci problému naprosto v pohodě.

V noci nám navíc jako bonus i celkem slušně zapršelo (což byl ode mě tak trochu záměr), ale hamaky (narozdíl od batožiny venku) zůstal suchej. Musím uznat, že jako komplet ta hamaka funguje víc, než dobře a lehký chlad odspodu řešilo pravidelné rotování při spaní.

Protože jsme si hromadu věcí přivezli, tak jsme stejnou hromadu museli taky zabalit a odvézt, což mi přišlo pocitově podstatně náročnější, než rozbalení. Zase na druhou stranu díky tomu byla možnost počkat, až se oteplí, protože Eliška měla jak kalhoty, tak kraťasy, úplně totálně mokrý, takže jí nebylo co obléct.

Ale ani já nebyl úplně nejúspěšnější - můj batoh zavěšenej na kraji hamaky schovanej pod plachtou evidentněn nebyl tak schovanej, jak jsem si myslel a tak byl úplně skrz naskrz mokrej. Moje nešťastně odkopnutá bota dopadla úplně stejně, protože byť měla být pod hamakou - nebyla... 😁

Finální sbalení však bylo podstatně kompaktnější a na nosiči už to aspoň trochu vypadá, že jsem věděl, co dělám.

Zbytek cesty už šel po dobrém - načerpali jsme vodu v místní studánce, zavolali maminu ať přiveze tepláčky na nejbližší asfaltovku a hrdě dojeli z lesa domů jako největší dobrodruzi. Určitě budeme opakovat, 10/10 😀

Za kvalitu fotek se omlouvám, fotim bramborou...

#kids